1. voda2020

Vždycky jsem žila vedle vody: v malém městě postaveném na řece, u věčně studeného Bílého moře. Obklopená shonem jsem našla spásu u vody. Hluk vln rozbíjejících se o břeh, oslnění zapadajícího slunce na mořském hladině a vůně soli. V neustálém boji proti úzkosti mi voda pomáhá nejen najít klid, ale také se podívat na věci novým způsobem, zkreslovat, převrátit, zvyšovat a snižovat.

"Z balkonu vidíme noční moře. Je bledé, mléčné-zrcadlové, letargické-nemovité. Moře mlčí." Bunin

2. postel

Uzavřený prostor. Půl roku. Série prací o karanténě, neklidu a stigmatizaci duševních nemocí.

Chtěla jsem ztratit pocit klaustrofobie tím, že jsem zmenšila prostor bytu na postel. Hrdinka se každé ráno "setkává" s novým strachem a může se s tím jen smířit.